Obchodní stezka z Prahy do německého Řezna a dále do Norimberku vedla širokým údolím, svíraným z jedné strany hlubokými křivoklátskými hvozdy a ze strany druhé vápencovými kopečky Českého krasu a zvlněným brdským podhůřím, již od nepaměti. V místech, kde ve středověku vztyčilo své hrdé věže královské město Beroun, býval také příhodný brod přes řeku Mži (nynější název Berounka se pro ni vžil až v 19. století). Není proto divu, že v místě na soutoku Litavky a Berounky prožívali lidé své životy již od pravěku. Nánosy mnoha staletí jsou v Berouně ostatně doslova na každém kroku, i když často skryté hluboko pod zemským povrchem. Jakmile se zde někde začne kopat, archeologové mají doslova žně!

Osada se na významné obchodní stezce při brodu přes řeku Mži rozprostírala s jistotou již v 11. století. Slavnější historii místa však počal psát až Přemysl Otakar II., který dal ve 13. století založit královské město na jižním okraji královského loveckého hvozdu – zčásti k jeho obraně, ale zřejmě i k posílení vlastní mocenské pozice v kraji. Písemné prameny zmiňují poprvé město Beroun v roce 1265. Ten pravý lesk a do značné míry i současnou podobu však městu dodal až Václav II., který na sklonku 13. století obehnal město solidními hradbami a kázal vystavět dvě mohutné brány, které jsou dodnes dominantou a symbolem města. Ze stejné doby pochází také nejstarší části farního kostela sv. Jakuba, jehož mytické počátky se mimochodem dotýkají až osoby samotného patrona českých zemí, svatého Václava. Ten coby chlapec často pobýval u své babičky Ludmily na staroslavném Tetíně, od Berouna tedy na dohled.

O původu samotného názvu města se vedly četné dohady a opředen je celým hroznem pověstí. S největší pravděpodobností má svůj původ v německém slově Bär, tedy medvěd. Nikoliv však podle chlupáčů poflakujících se ve středověku po okolí, nýbrž zřejmě dle královského správce a lokátora města, jehož jméno Ursus znamená v latině „medvěd“. Zavalitý huňáč se nicméně dostal i do městského znaku a vytrval zde až do dnešních dob. A v nedávné historii se ve městě objevili také opravdoví medvědi – v roce 2000 zde našli domov huňatí bráškové Vojta, Kuba a Matěj z oblíbeného večerníčku a stali se jednou z největších berounských atrakcí. Dalším možným vysvětlením vzniku jména Beroun je počeštění latinského názvu města, který se objevoval na listinách z dob Přemysla Otakara II. v podobě „Verona“.

V Berouně trávila svůj čas při různých příležitostech celá řádka českých panovníků, od Přemysla Otakara II. až po Františka Josefa I., a můžeme pokračovat třeba i prezidentem T. G. Masarykem. Výjimkou nebyly ani návštěvy korunovaných hlav cizích zemí. Místní měšťané se již záhy mohli těšit nejrůznějším výsadám a právům, která byla pro středověká města zásadní – pořádání trhů, vaření piva a další. Díky výhodné poloze na obchodní tepně přicházeli zdejší obyvatelé do kontaktu s nejrůznějším vzácným a exotickým zbožím, například kořením. Bujela zde nejrůznější řemesla. Největšího věhlasu však dosáhli místní hrnčíři, kteří své bohatě dekorované zboží vyváželi na přelomu 16. a 17. století nejen do Prahy, ale i na měšťanská a šlechtická sídla v celé střední Evropě. Beroun je neodmyslitelně spjatý také s hezkou řádkou věhlasných osobností. Za všechny jmenujme dirigenta Václava Talicha, nebo třeba jazykovědce Čeňka Šercla či básníka Františka Branislava.

Jak už to ale v dějinách bývá, ani život v Berouně nebyl vždycky procházkou růžovým sadem. Město sužovaly morové rány, ničivé požáry (naposledy v roce 1735) a vzhledem k své poloze také mnohdy katastrofální povodně. Ta poslední v roce 2002 paradoxně přispěla k dnešní úhledné podobě berounských uliček, protože zdivočelá voda odnesla s sebou zbytky nánosů dob minulých a po opravách povstal Beroun jako bájný Fénix z popela v celé své dnešní nádheře. Ulicemi města se krom zlomocných živlů prohnal bohužel též nespočet válečných konfliktů, jejichž zdivočelé armády byly schopné sídlo zdecimovat často účinněji než nemoci a přírodní katastrofy. První velkou ránu zasadili Berounu v roce 1421 husité, ošklivé to zde pochopitelně bylo také během třicetileté války v 17. století. Naposledy se tudy cizí armáda provalila v srpnu 1968. Kéž tedy město Beroun čeká v budoucnosti už jen to dobré!