Muzeum sídlí v Reinovském domě, který představuje typ obydlí chudších obyvatel města, kteří od 16. století postupně zastavovali prostor u městských hradeb. Dům byl postaven kolem roku 1720, svou současnou klasicistní podobu získal při přestavbě po roce 1810.

Muzeum bylo poprvé otevřeno v roce 2015. Prostor muzea nabízí nejen stálé expozice, ale slouží také k pořádání krátkodobých a prodejních výstav, přednášek a pod.. Součástí muzea je funkční keramická dílna s hrnčířským kruhem a pecí. Dílna muzea také uchovává a rozvíjí tradice slavného berounského hrnčířství. Tu oživil pan Vladimír Izbický, který si osvojil zapomenuté techniky zdobení keramiky typické pro přelom 16. a 17. století. Výroba dříve proslulé unikátní keramiky se tak vrací do místa svého vzniku - historického centra Berouna. 

Muzeum sídlí v prostorách dvou nejzajímavějších domů na náměstí.

Jenštejnský dům patří k historicky nejstarším měšťanským domům v Berouně. Renesanční portál z červeného vápence zdobí latinský nápis: Benedic Domine Domum istam et omnes habitantes in ea. Henricus Cžižek de Genstein Gratae posteritati. Anno Domini 1612 (Požehnej Pane domu tomuto a všem přebývajícím v něm. Jindřich Čížek z Jenštejna milému potomstvu. Léta Páně 1612). Barokní podobu získal dům přestavbou po požáru města v roce 1735. V levém boku zasahuje dům klenutým podjezdem do Slapské ulice.

Salátovský dům v roce 1643 jej koupila bohatá berounská měšťanka Alžběta Salátová, v té době též majitelka sousedního Jenštejnského domu. Po přestavbě po požáru města v roce 1735 má dům nízký barokní štít nad vysokou atikou. V roce 1967 se část štítu zbortila při vichřici. Následné opravy podobu štítu změnily. V rámci stavebních úprav na konci 90. let 20. století byl dům propojen s Jenštejnským domem.

Muzeum nabízí nejen stále expozice, jako např. z dějin řemesel města Berouna, přírody Českého krasu, jeskyňářství, ale také krátkodobé výstavy. V Plzeňské bráně se  pak nachází stálá expozice věnovaná samotné bráně a celému opevnění města. Součástí muzea je i venkovní expozice Geopark Barrandien. Jedná se o expozici pod širým nebem situovanou na muzejním dvoře o rozloze 340 m2. Hlavním posláním expozice je seznámení s geologickou stavbou Barrandienu, a to i pro naprosté laiky.

Městská galerie byla založena v roce 2001 a původně sídlila v prostorách Muzea Českého krasu. Dnes se nachází v Duslově vile, v jednom z nejkrásnějších domů ve městě. Památkově chráněný pseudorenezanční dům, který si v roce 1890 nechal postavit majitel parní pily a realit Martin Dusl, prošel v letech 2002 – 2003 rekonstrukcí a poté se do zrestaurovaných místností v přízemí přestěhovala Městská galerie.
Ve třech výstavních sálech mohou návštěvníci obdivovat sochy, obrazy, grafiky či keramiku od výtvarníků především z berounského regionu.

Komorní galerie se nachází v přízemí domu v Holandské ulici č. 118. Je součástí nové zástavby, kterou realizovala holandská firma Bouwfonds. Na jejím provozu se do roku 2011 podílel holandský Rijswijk, který byl více než dvacet let partnerským městem Berouna. Výstavní síň slouží převážně k výstavám fotografií.

Pražská (Dolní) brána spolu s protější Plzeňskou (Horní) bránou zesilovaly obranný systém města. Postavena byla přímo proti původnímu brodu a ústila do ní zemská cesta od Prahy. Brána má rozměry 10,3 x 9,3 metru a tloušťku zdi 2,3 metru, vysoká je 27,5 m. Důležitým prvkem, který díky pozdějším úpravám zanikl, bylo cimbuří na vrcholu stavby. Svědčí o tom malá okénka pravidelně rozmístěná pod krajem střechy. Důležitou součástí brány byla i posunovací mříž, která v případě potřeby zatarasila vchod. Brána je dnes přístupná z průjezdu schodištěm vybudovaným v síle zdiva. Původní vchod se však nacházel v jižním průčelí 7 m nad úrovní průjezdu. Do brány bylo možno vstoupit pouze z ochozu hlavní hradební zdi, k němuž byl patrně přistaven žebřík, po němž bylo možno vstoupit na padací můstek vedoucí k 1,5 m vysokému zaklenutému vchodu do brány. Po husitským válkách bylo berounské opevnění přebudováno. Tehdy bylo zřejmě zazděno cimbuří a na horním obvodu byly ponechány jen úzké střílny. Novým prvkem byla i valbová střecha. Dnešní podoba brány je z roku 1893.

Bránu v minulosti obýval branný, poté sloužila jako městská šatlava a ve 20. století zde byl umístěn městský archiv.

V současné době slouží interiér brány jako výstavní síň Jiřího Jeníčka. Navštívit ji můžete v době konání výstavy vždy ve středu a v sobotu. Od října do dubna je uzavřena.